Magazín Chorvatsko

Mljet

Mljet jako jeden z větších jihodalmatských ostrovů je naoko nepříliš členitý protáhlý ostrov nacházející se nedaleko Pelješace, Dubrovníku a Korčuly. Vyniká středomořským podnebím, suchými léty a mírnými, vlhkými zimami a přibližně 2500 slunečných hodin v roce.

Národní park Mljet zaujímá jeho severozápadní třetinu a rozkládá se na 5375 hektarech chráněné pevniny a okolního moře. Tato oblast byla vyhlášena národním parkem v listopadu 1960, mořská část dodatečně roku 1997, a představuje první pravý institucionalizovaný pokus o ochranu nějakého původního ekosystému na celém Jaderském moři.

Status národního parku oblast získala díky svému mimořádnému kulturně-historickému dědictví, které sahá přes Dubrovnickou republiku, římské císařství až do doby ilyrských plemen, ale o prohlášení se snad nejvíce zasloužila jeho ?slano-sladká? jezera, bujný rostlinný svět a jedinečný panoramatický vzhled členitého pobřeží, útesů, hřebenů a četných ostrůvků, stejně jako bohaté, vždy zelené rostlinstvo okolních kopců, které se strmě vypínají nad mořskou hladinou a zakrývají četná krasová pole a dávná kamenná obydlí.

Pobřeží obrácené na otevřené jižní moře je strmé a plné zřícených jeskyní, zatímco část obrácená k pevnině a bóře je nižší a značně přístupnější. V této části nacházíme četné endemické dalmatské rostliny, v čele s mimořádnou krasavicí ? zákonem chráněnou chrpou dubrovnickou.

V mírné středomořské krasové krajině, kterou protíná hustá síť malebných stezek, se ?skryly? dvě také velmi zajímavé přírodovědné zvláštnosti. Jednou jsou typická krasová podzemní stanoviště ? polojeskyně, jeskyně a propasti a druhou čtyři mljetské ?slatiny? nebo ?mokřiny?, na našich ostrovech vzácné jevy občasných brakických jezer se dnem na úrovni moře, ve kterých voda prosakuje, tedy komunikuje s mořem.

Fascinující je také systém slaných jezer, jedinečný geologický a oceánografický fenomén v krasu, významný nejen v našich nýbrž i ve světových rozměrech. Veliké jezero s rozlohou 145 hektarů, hloubkou až 46 metrů a Malé jezero o rozloze 24 hektarů a hloubce až 29 metrů svou krásou i svými četnými ještě neodhalenými tajemstvími přitahují již po desetiletí přírodovědce i jiné zvědavce, především turisty zamilované do nedotčené přírody.

Více informací… „Národní park Mljet – Po stezkách Svatého Pavla, Odyssea a Cousteaua“ »

Řeka Krka měla odedávna významnou úlohu v historii: od starověku, kdy byla hranicí mezi ilyrskými plemeny Liburnů a Dalmatů, přes středověk, kdy v této oblasti vzniklo jádro prvního chorvatského státu, po raný novověk, ve kterém o tento prostor bojovaly Benátská republika, Habsburská monarchie a Osmanská říše.

V širší oblasti řeky Krky se nachází řada pozůstatků středověkých tvrzí, které od 12. století budovaly chorvatské šlechtické rody Šubićů a Nelipićů z rodu Svačićů. Řeka Krka pro ně byla hranicí. Rodu Šubićů patřila pravá strana řeky. O jejich moci svědčí skutečnost, že Benátky s nimi smlouvy uzavíraly přímo. Šubićům patřily Bribir, Ostrovica, Čučevo (Trošenj), Rog, Uzdah-kula a Skradin, kterému bán Pavao Šubić roku 1304 pomohl, aby ze statusu pevnosti (castrum) získal status města.

Největší moc Šubići získali v době vlády bána Pavla, kdy svou moc rozšířili na celé pevninské Chorvatsko, Dalmácii a Bosnu.

Bribir
Nachází se 14 kilometrů severozápadně od Skradinu. Odhalené archeologické nálezy v této oblasti je možné průběžně sledovat od pozdní doby bronzové přes antiku, středověk až do novověku. V době vlády Šubićů byl vystavěn kostel sv. Ivana a františkánský klášter s kostelem sv. Marie, kde je pochován bán Šubić, jakož i jeho rodina. Bribir měl strategický význam ve středověku, protože společně s ostrovickou pevností kontroloval důležitou komunikaci Knin-Zadar. Tato lokalita má označení památky nulté kategorie díky několika archeologickým a historickým vrstvám.

Ostrovica
Zmínka o ní pochází ze 12. století a Šubićové na ní vládli plných dvě stě let, načež roku 1347 přešla pod vládu chorvatsko-uherského krále a v 16. století ji dobyli Osmané.

Uzdah  Kula
Je to pevnost, kterou vybudovali Šubićové, aby kontrolovala cestu spojující Skradin s jeho vnitrozemím a byla též strážcem jejich panství do roku 1512, kdy ji obsadili Turci, kterým sloužila jako temnice.

Rog
Známý také jako Rogovo, je další hradiště, které se nacházelo v oblasti vesnice Rupe, naproti starochorvatskému městu Kamičaku nad vodopádem Roški slap. Stopy jeho existence jsou téměř nerozeznatelné, ale existuje zakreslené na mapě Matea Pagana ze 16. století jako jedna ze dvou tvrzí naproti sobě směrem proti proudu od ostrůvku Visovac.

Čučevo (Trošenj)
Archeologicky není prozkoumáno. Neexistují jisté údaje o době jeho vzniku. Dnes jsou z pevnosti viditelné dobře zachovalé pozůstatky kulaté věže s částí vysokých hradeb a stopy jednotlivých obytných objektů. Byl vystavěn na samém okraji kaňonu Krky. Na protější straně se nachází pevnost Nelipićů Nečven, se kterou byl spojen zavěšeným mostem zbořeným roku 1649. Na této lokalitě byly objeveny také nálezy z ranější doby (prehistorické, bronzové a římské).

Skradin (Scardona)
Antické město, které vzniklo na řece Krce v 7. století, obnovili a budovali Chorvaté jako novou osadu pod jménem Skradin. Stejně jako Bribir tak i Skradin byl spojen s bribirskými knížaty (Šubićové). Byl oblíbeným sídlem bána Pavla a jeho rodiny. Po porážce roku 1322 ztratil svou politickou a hospodářskou moc.
Na levém břehu Krky se ve 13. století objevila druhá mocná rodina Nelipićů (z rodu Svačićů), která budovala své pevnosti na prostoru miljevacké desky (naproti Šubićům) a na pravém břehu Čikoly. Rodině Nelipićů patřily pevnosti na Krce (Nečven, Bogočin, Kamičak), a Ključica a Gradina (Drniš) na pravém břehu řeky Čikoly.
Více informací… „Staré pevnosti na řece Krce“ »