Obec Lukovo je stará několik set let. Byla pojmenována podle kostela sv. Lukáše z roku [...]]]> Dvacet kilometrů na jih od Senje ve Velebitském průlivu vyrostlo Lukovo, malá, ale překrásná obec v podhůří. Lukovo se nachází u zálivu a zatímco s jedné strany ho rámuje vysoký masív Velebitu, s druhé strany leží malý poloostrov Malta.

Obec Lukovo je stará několik set let. Byla pojmenována podle kostela sv. Lukáše z roku 1772. V trzi nad vsí na kopci Klisu byly nalezeny archeologické vykopávky z ilyrských dob a na skalách Lukovačke grede byly objeveny kresby lidí a lodí z pozdního středověku. K těmto strmým skalním stěnám se lze dostat jenom člunem nebo lodí. Je to sem jenom deset minut plavby. V Lukovu stojí asi padesát domů a celoročně zde žije asi jenom deset obyvatel, ale v létě se jejich počet mnohonásobně zvýší.

Moře v Podhůří (Podgorju) je zpravidla studenější než jinde na chorvatském Jadranu kvůli mnoha podmořským pramenům sladké vody, která protéká horami Velebitu z náhorní plošiny Liky. V Lukovu je přece jen teplejší voda než v ostatních okolních obcích, a díky rozlehlé pláži je to v horkých letních měsících nejlepší místo ke koupání v celém okolí. Ale teplé moře a v podmínkách zdejšího kraje poměrně velká pláž nejsou jediným důvodem proč se vyplatí do této malé obce přijet.

Poloostrov Malta je dalším důvodem k návštěvě, protože je to království nádherných kamenných útvarů, kvůli nimž se poloostrov stal chráněným územím. Atrakcí Malty jsou i takzvané ? tunery? vysoké rozhledny podobné žebříkům, které jsou umístěny šikmo nad zálivem. V minulosti sloužily místním rybářům na pozorování hejn tuňáků mířících do zálivu. Potom je lovili do sítí, což byl důležitý zdroj potravy a finančních prostředků pro zdejší obec. Dnes ve Velebitském průlivu skoro žádní tuňáci nejsou a tak tunery-rozhledny tuňáků ztratily svou původní funkci. Nyní jsou z nich turistické atrakce.

Lukovo není letovisko s rozvinutým turistickým ruchem. V obci je jenom 250 lůžek v pokojích a apartmánech, ale kvůli kráse okolí a poklidu je ideálním místem pro turisty, kteří touží po odpočinku.

Ve městě Korčule se uchoval šermířský tanec zvaný moreška, v ostatních obcích provozují tradiční tance s [...]]]> Již čtyři století na Korčule, středodalmatském ostrově s bohatým národopisným dědictvím, existuje tradice rytířských tanců a her. Tato tradice je hluboce zakořeněná u každého Korčulana a také podstatná součást společenského života ostrova, na kterém působí osm rytířských skupin.

Ve městě Korčule se uchoval šermířský tanec zvaný moreška, v ostatních obcích provozují tradiční tance s meči kumpanija a moštra, jejichž původ tkví v dávných masopustních zvycích a obyčejích.  Moreška, válečný tanec s meči, byl kdysi obvyklou zábavou na celém Středomoří, ale do dneška se uchoval a pravidelně se tančí již pouze v městečku Korčule. Proto se moreška stala nejosobitějším symbolem Korčuly. Tento tanec charakterizují různé pohyby, doprovázené obratným a dynamickým šermováním.

Lidová hra, která se hraje na začátku tance, připomene boj křesťanských Španělů proti Maurům. Tento tanec, zasazený do středověké kulisy korčulských ulic, nás vrátí do slavných časů epických rytířských příběhů. Dnešní korčulská moreška je jistě nejatraktivnějším šermířským válečným tancem, který lze spatřit v Evropě. Kvůli velkému zájmu hostů na Korčule je na programu nejméně jednou týdně. Moreška se tančí s hudebním doprovodem dechových nástrojů a bubnů.

Kumpanija se tančí v obcích Vela Luka, Blato, Smokvica, Čara, Pupnat, a moštra se tančí v Žrnovu. Tyto rytířské hry jsou příkladem řetězových tanců s meči. Často se jmenují i ?bojové tance?. Údajně vznikly jako upomínka na někdejší boje s piráty, kteří v minulosti na ostrov Korčulu útočili.  Všechny tyto tance se tradičně provozují v původním prostředí o svátcích svatých patronů jednotlivých městeček na ostrově Korčule, ale Turistické sdružení města Korčuly se před 13 lety rozhodlo uspořádat první festival rytířských her s cílem afirmovat bohaté dědictví a předvést ho v původním prostředí jako prvotřídní atrakci města i ostrova.

Průvod rytířských sdružení, provozování tanečních ukázek v prostředí starého města, přehlídka a slavnostní vystoupení rytířských skupin zanechají hluboké dojmy v četných návštěvnících, ale i obyvatelích ostrova Korčuly. Letošní festival se koná prvního červencového dne.  Návštěvníkům korčulského Festivalu rytířských her se naskytne jedinečná příležitost seznámit se s životem a dílem slavného středověkého světoběžníka a průzkumníka Marka Pola, o jehož skutečném rodišti a původu neexistují žádné jednoznačné písemné důkazy. O místě Polova narození se stále vedou spory; jedni tvrdí, že se narodil v Benátkách a jiní v Korčule. Ale podle řad písemných dokladů rodištěm tohoto známého autora cestopisů nejspíše přece jen bylo město Korčula, v níž bylo v roce 1997 založeno Mezinárodní středisko Marka Pola.

Na ostrov Korčulu se dostanete lodí, trajektem, katamaránem, motorovým člunem ze směru Splitu, Hvaru, Lastova, Dubrovníku, Mljetu, Orebiće a Drveniku. Nejbližší letiště jsou ve Splitu a Dubrovníku.

Turistické sdružení Dubrovnicko-neretvanské župy

Smaragdově zelená Plitvická jezera, impozantní skalní stěny Paklenice, světélkující slapy řeky Krky, mystické horské vrcholky kontrastující s neobvykle hlubokým kaňonem řeky Zrmanjy v parku přírody Velebitu.

To je bohatá nabídka rozmanitých přirodních krás, kvůli nimž byla v šedesátých letech minulého století právě tato místa vybrána k natáčení legendárních filmů o indiánském náčelníkovi [...]]]>

Zrmanja

Smaragdově zelená Plitvická jezera, impozantní skalní stěny Paklenice, světélkující slapy řeky Krky, mystické horské vrcholky kontrastující s neobvykle hlubokým kaňonem řeky Zrmanjy v parku přírody Velebitu.

To je bohatá nabídka rozmanitých přirodních krás, kvůli nimž byla v šedesátých letech minulého století právě tato místa vybrána k natáčení legendárních filmů o indiánském náčelníkovi Vinetouovi, nejznámějším hrdinovi dobrodružných románů německého spisovatele Karla Maye. Překrásná místa natáčení se v celé své kráse dodnes zachovala a návštěvníci se s nimi nejlépe seznámí začátkem června v průběhu akce nazvané ?Po stopách Vinetoua?. Je to každoroční setkání milovníků děl Karla Maye a slavného indiánského náčelníka, při němž se účastníci mohou spřátelit s někým ze členů filmového štábu, zajezdit si na koni nebo si zastřílet z luku, zúčastnit se nezapomenutelných večerů venku u táboráku, při grilování masa a zpěvu táborových písniček.

Dobrodružství začne návštevou výstavy o Vinetouovi, na které se návštěvníci seznámí s osobností a dílem Karla Maye. Výstava se nachází ve staré části hotelu Alan, v němž byl ubytován filmový štáb při natáčení filmů o Vinetouovi. Lze si prohlédnout původní pokoje filmařů, dokumentární fotografie z natáčení a původní rekvizity. Potom následuje výlet lodí do kaňonu řeky Zrmanjy, návštěva nejznámějšího chorvatského národního parku Plitvická jezera. Jedno z nich je jezero Kaluđerovac, známé jako ?Stříbrné jezero? z filmu ?Poklad na Stříbrném jezeře?.

Následuje prohlídka národního parku Krka, překrásné krasové řeky, zdobené slapy a křišťálově čistými jezírky. Turistické lodi parku plují po téže trase, po níž kdysi pádlovali ve svých kánoích Vinetou a Old Shatterhand ve filmech ?Vinetou I? a ?Vinetou a Old Shatterhand v Údolí smrti?. Filmové scény bitev indiánských náčelníků s americkou armádou byly natočeny u nádherného Roškého slapu. Břehy slapu zdobí staré vodní mlýny, v nichž se ještě dnes občas mele obilí a peče domácí chléb.

Při prohlídce nejzajímavějších míst na úbočích mýtických chorvatských hor Velebitu provázejí návštěvníky členové někdejšího filmového štábu. Na úseku Tulove grede, impozantním horském hřebeni, byly natočeny nejdramatičtější filmové scény, v nichž umře Vinetouova sestra, otec a také samotný Vinetou. Krása a působivost tohoto místa jsou tak silné, že tady byly pořízeny skoro všechny nejznámější fotografie hlavních filmových hvězd ? Lexe Barkera, Pierre Brice a Marie Versiniové, stejně jako legendární filmový plakát k filmu Vinetou I.

Kromě návštěvy míst, na nichž byly natočeny legendární scény o indiánském hrdinovi, mají návštěvníci možnost navštívit město Zadar, jehož dějina sahají hluboko do minulosti Návštevníky udiví architektura centra města Zadaru, kde stojí četné kostely a muzea. Jedna z nejnovějších atrakcí města, které patří k jedinečným na světě, je Muzeum antického skla a městská instalace ?Mořských varhan? a ?Pozdravu slunci?.

Nedaleko od Starigradu je městečko Pag, jedno z mála zachovaných renesančních městeček a centrum stejnojmenného ostrova, známého díky tradici výroby soli z moře, krajek a jehněčího masa jako původní gastronomické speciality.

Turistické sdružení Zadarské župy

Mljet jako jeden z větších jihodalmatských ostrovů je naoko nepříliš členitý protáhlý ostrov nacházející se nedaleko Pelješace, Dubrovníku a Korčuly. Vyniká středomořským podnebím, suchými léty a mírnými, vlhkými zimami a přibližně 2500 slunečných hodin v roce.

Národní park Mljet zaujímá jeho severozápadní třetinu a rozkládá se na 5375 hektarech chráněné pevniny a [...]]]>

Mljet

Mljet jako jeden z větších jihodalmatských ostrovů je naoko nepříliš členitý protáhlý ostrov nacházející se nedaleko Pelješace, Dubrovníku a Korčuly. Vyniká středomořským podnebím, suchými léty a mírnými, vlhkými zimami a přibližně 2500 slunečných hodin v roce.

Národní park Mljet zaujímá jeho severozápadní třetinu a rozkládá se na 5375 hektarech chráněné pevniny a okolního moře. Tato oblast byla vyhlášena národním parkem v listopadu 1960, mořská část dodatečně roku 1997, a představuje první pravý institucionalizovaný pokus o ochranu nějakého původního ekosystému na celém Jaderském moři.

Status národního parku oblast získala díky svému mimořádnému kulturně-historickému dědictví, které sahá přes Dubrovnickou republiku, římské císařství až do doby ilyrských plemen, ale o prohlášení se snad nejvíce zasloužila jeho ?slano-sladká? jezera, bujný rostlinný svět a jedinečný panoramatický vzhled členitého pobřeží, útesů, hřebenů a četných ostrůvků, stejně jako bohaté, vždy zelené rostlinstvo okolních kopců, které se strmě vypínají nad mořskou hladinou a zakrývají četná krasová pole a dávná kamenná obydlí.

Pobřeží obrácené na otevřené jižní moře je strmé a plné zřícených jeskyní, zatímco část obrácená k pevnině a bóře je nižší a značně přístupnější. V této části nacházíme četné endemické dalmatské rostliny, v čele s mimořádnou krasavicí ? zákonem chráněnou chrpou dubrovnickou.

V mírné středomořské krasové krajině, kterou protíná hustá síť malebných stezek, se ?skryly? dvě také velmi zajímavé přírodovědné zvláštnosti. Jednou jsou typická krasová podzemní stanoviště ? polojeskyně, jeskyně a propasti a druhou čtyři mljetské ?slatiny? nebo ?mokřiny?, na našich ostrovech vzácné jevy občasných brakických jezer se dnem na úrovni moře, ve kterých voda prosakuje, tedy komunikuje s mořem.

Fascinující je také systém slaných jezer, jedinečný geologický a oceánografický fenomén v krasu, významný nejen v našich nýbrž i ve světových rozměrech. Veliké jezero s rozlohou 145 hektarů, hloubkou až 46 metrů a Malé jezero o rozloze 24 hektarů a hloubce až 29 metrů svou krásou i svými četnými ještě neodhalenými tajemstvími přitahují již po desetiletí přírodovědce i jiné zvědavce, především turisty zamilované do nedotčené přírody.

Otevřené moře se totiž sotva zřetelným průlivem zařezává do těla ostrova a vytváří tak nejprve Veliké, a potom přes ještě užší kanál také Malé jezero. Přestože jsou tvořená mořskou vodou, působí v krajině jako jezera, a proto je obyvatelé také tak nazvali.

Uprostřed Velikého jezera se nachází ještě jedna přírodní, kulturně-historická a turistická lahůdka ? malebný ostrůvek Svaté Marie s bývalým kostelíkem a benediktýnským klášterem pocházejícím z 12. století. Ostrůvek je pro svůj mimořádně estetický vzhled a silné duchovně-kulturní rozměry určitým symbolem ostrova a Národního parku Mljet, a mezi lidmi je dnes známější pod jménem Melita, které získal podle stejnojmenného hotelu a restaurace, jež byla donedávna umístěna ve starobylé klášterní budově.

Zajímavé atrakce jsou k vidění i mimo hranice národního parku ? v centrální jižní části mljetského pobřeží se nachází geomorfologický fenomén Jama ? krasová dutina, jejíž strop se odlomil a tak vskutku vypadá jako propast nebo široká studna. Na jejím dně je moře, protože Jama je přírodním tunelem spojená s mořskou hladinou. U okraje tunelu je ?zaparkováno? několik rybářských člunů, jejichž vlastníky jsou obyvatelé nedalekého Babina polja, největší osady na Mljetu. Kvůli nízkým bokům se na nich může vyplout na moře jen za klidného počasí a totéž platí i pro turistické prohlídky Jamy z mořské strany. Pro mnohé je zajímavá legenda, že právě zde Odysseus po ztroskotání na útesech ostrova Ogygie hleděl sedm let na mořskou hladinu se steskem po domově a Penelopé, a překrásná nymfa Kalypso, dcera boha Poseidona, ještě smutněji zamilovaně hleděla na něj.

Ostrov Mljet vyniká krásně rozvinutým, bohatým samorostlým lesním porostem, který ještě donedávna pokrýval velké plochy středomořského pobřeží a dnes se jen zřídka zachoval ve své původní formě. Bujná vegetace ostrova, zvláště ta v jeho třetině prohlášené národním parkem, získala Mljetu již v antické době atribut ?zeleného ostrova?. Na tom, že tu dnes roste dokonce pět různých typů lesa, mají největší zásluhu benediktýnští řeholníci, kteří se po několik století jako feudální hospodáři velice starali o Mljet a přísně zakazovali jakékoliv osidlování jeho západní části, právě té, která je dnes z větší části národním parkem.

Pozůstatky středomořského pralesa, původní lesy dubu cesmínovitého zvaného též česvina jsou dnes přesto přítomné jen ve zlomcích a nejlépe se zachovaly jako nízký pařezový les v oblasti Velika dolina. V ostatních oblastech byl les zčásti nahrazen houštím, divokými olivami, rohovníky, piniemi, skalisky a rozlehlými lesy rychle rostoucích borovic halepských, které časem převzaly primát nad rostlinnými druhy odlišné senzibility. Kromě lesů jsou biologicky zvláště významné i některé jiné biotopy: příbřežní písečné duny, strmé a vysoké pobřežní skály stejně jako ty ve vnitrozemí ostrova a rostlinstvo pobřežních hřebenů.

Vody Mljetu i dnes známé jako oceánograficky živá oblast byly kdysi oblíbeným stanovištěm středomořského tuleně. Slavný francouzský oceánograf Jacques Cousteau při potápění v podmoří ostrova před čtyřiceti lety prohlásil, že tamější voda je jednou z nejčistějších na světě.

Návštěva Národního parku ?Mljet? je možná lodní linkou z Dubrovníku a četnými turistickými loděmi z Korčuly, Hvaru a Splitu, které přistávají především v přístavu Pomena. Vesnice Polače a Pomena spojují s jezery pěší stezky. Příjemnému pobytu napomáhá koupání, slunění a procházka kolem jezera i na vrcholy Montokuc, kde se za pěkného počasí otevírá překrásný výhled na celý národní park a též na Pelješac a mořskou hladinu až ke Korčule.

Split, metropole chorvatského jihu pod ochranou UNESCO zapsaná do rejstříku Světového kulturního dědictví, již 1700 let se srdcem v Diokleciánově paláci s otevřenou náručí srdečně vítá své hosty. Město se nachází v nejteplejší oblasti severního pobřeží středomoří, v samé srdci Jadranského pobřeží a v bezprostřední blízkosti řek Jadro a Žrnovnica, které ho zásobují vodou. Jeho mírné [...]]]>

Split

Split, metropole chorvatského jihu pod ochranou UNESCO zapsaná do rejstříku Světového kulturního dědictví, již 1700 let se srdcem v Diokleciánově paláci s otevřenou náručí srdečně vítá své hosty. Město se nachází v nejteplejší oblasti severního pobřeží středomoří, v samé srdci Jadranského pobřeží a v bezprostřední blízkosti řek Jadro a Žrnovnica, které ho zásobují vodou. Jeho mírné podnebí s 2700 slunečných hodin ročně  ho i v zimě přetváří v oázu, kde si lze v závětří užívat na slunci. Průmyslové, univerzitní a hospodářské centrum regionu svou ?zelenu duši? střeží na kopci Marjan nacházejícím se v západní části poloostrova, kde lesopark nadosah města nabízí atmosféru klidných a městského hluku ušetřených stezek pod borovicemi u moře.

Prvním obyvatelem Splitu byl římský císař Gaius Aurelius Valerius Diokletianus, který se právě v této klidné zátoce rozhodl kolem roku 293 vybudovat přepychovou císařskou vilu, letní sídlo o rozloze 30 tisíc metrů čtverečních, do kterého se stáhl po odchodu z trůnu římského imperátora. Bouřlivá století poté z vily učinila město, do nějž jako první vešli obyvatelé nedaleké Salony na útěku před Avary a Slovany. Poté se ve městě rozrůstajícím se mimo hradby paláce střídaly mnohé vlády, od chorvatských králů v 10. století přes maďarskou a benátskou administrativu po francouzské vládce a Rakousko-Uherskou monarchii.

Diokleciánův palác znamenal počátek nové osady a života města, a jeho dobře zachovalé pozůstatky tvoří i dnes jádro města, centrum veškerého důležitého dění a každodenního života jeho obyvatel.

Pozůstatky této antické stavby výborně zachovalé do dnešních dnů tvoří společně s pozdně středověkou dostavbou cenný archeologický a historicko-umělecký komplex, díky čemuž byly roku 1979 zařazeny na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Palác je ozdoben rozmanitými dovozovými detaily: žulovými sloupy a sfingami z Egypta, mramorem z Itálie a vytesanými dekoracemi z ostrova Prokonnesos v Marmarském moři. Přestože byl palác určen především k obývání, podobá se římskému vojenskému táboru. Palác byl vybudován se čtyřmi vchody: třemi z pevniny a jedním z moře.

Celý palácový komplex nemá jako celek v tehdejším antickém stavitelství obdoby, což je výsledkem jeho specifické funkce a přizpůsobení poloze. Je to mimořádný příklad pozdní římské architektury, kdy touha po bujnosti a malebnosti tvarů převládla nad klasickou odměřeností a jasností předchozích období. Po smrti císaře Diokleciána roku 316 život v paláci pokračoval, neboť poskytoval útočiště vyhnaným členům císařské rodiny. Klíčovou událostí byl pád Salony do rukou slovanských kmenů, kdy vyhnané obyvatelstvo nalezlo útočiště uvnitř hradeb paláce. Byl to začátek nového urbánního života a vznik nového města Splitu. V období středověku mezi XII. a XIV. stoletím dochází k novému architektonickému rozvoji, kdy pozůstatky římských staveb a větší část volného prostoru ulic a podloubí vystřídaly středověké kamenné domy. Císařovo mauzoleum bylo přestavěno na křesťanskou katedrálu a začala výstavba románské zvonice svatého Duje.

Hrdí Spliťané o svém městě nejčastěji říkají, že je ?nejhezčí na světě a v okolí?, a v souladu s tím nabízí jedno z nejslunečnějších měst Evropy nezapomenutelnou řadu obrazů, v nichž se pozůstatky antického paláce mísí se stavbami z pozdějších období, středomořskou a subtropickou vegetací palem a agáví.

Věčně mladý Split, město s živým středomořským temperamentem, žije v létě ještě bouřlivěji ve směsici národů a jazyků četných cestovatelů, kteří projíždějí nebo se zdržují v tomto největším letišti a přístavu na východním pobřeží Jadranu. Těm, kteří se zde zdrží, nabídne Split svou dlouhou promenádu kolem moře, která začíná na západě v lesoparku Marjan, pokračuje přes zelený poloostrov Sustipan a prochází kolem nábřeží Rivy, lemovaného antickými hradbami paláce a řadou café barů až k Bačvice ? přírodní písečné pláži v srdci města. Ve dne je to oblíbené místo pro hru picigin, chorvatský národní sport, a v noci oblíbené shromaždiště mladých.

Pro ty, kteří touží po kultuře, jsou zde místa uvnitř paláce ? pozůstatky jeho hradeb a vchodů, zvonice Svatého Duje, Peristil nebo muzeum ukryté v jeho sklepeních. Kromě paláce, katedrály, splitských ulic a náměstí, muzeí a galerií stojí za to navštívit nedaleko od Splitu také pozůstatky antického města Salona, středověkou pevnost Klis, která chránila město před dobyvateli ze severu, nebo nasednout na trajekt, který vás odveze na některý z ostrovů střední Dalmácie.

Ve městě se nabízí ubytování ve 22 hotelech, z nichž Atrium a Le Meridien Lav mají pět hvězdiček, v jednom kampu, četných pokojích, apartmánech a domech soukromých pronajímatelů, zatímco jachtaři mohou kotviště nalézt v šesti marinách a malých přístavech.

Město na úpatí Marjanu je vzdálené tři a půl až čtyři hodiny jízdy po dálnici od Záhřebu. Do Splitu se lze dostat také příbřežními lodními linkami z Rijeky nebo Dubrovníku, ze všech ostrovů ale i ze sousední Itálie, jejíž města jsou výborně spojena rychlými i trajektovými linkami se Splitem. Letiště Split spojuje město několikrát denně se Záhřebem a též s evropskými metropolemi. Ze Splitu lze na sever země a dále do Evropy cestovat také vlakem, na který je možné naložit i automobil.

V širší oblasti řeky Krky se nachází řada [...]]]> Řeka Krka měla odedávna významnou úlohu v historii: od starověku, kdy byla hranicí mezi ilyrskými plemeny Liburnů a Dalmatů, přes středověk, kdy v této oblasti vzniklo jádro prvního chorvatského státu, po raný novověk, ve kterém o tento prostor bojovaly Benátská republika, Habsburská monarchie a Osmanská říše.

V širší oblasti řeky Krky se nachází řada pozůstatků středověkých tvrzí, které od 12. století budovaly chorvatské šlechtické rody Šubićů a Nelipićů z rodu Svačićů. Řeka Krka pro ně byla hranicí. Rodu Šubićů patřila pravá strana řeky. O jejich moci svědčí skutečnost, že Benátky s nimi smlouvy uzavíraly přímo. Šubićům patřily Bribir, Ostrovica, Čučevo (Trošenj), Rog, Uzdah-kula a Skradin, kterému bán Pavao Šubić roku 1304 pomohl, aby ze statusu pevnosti (castrum) získal status města.

Největší moc Šubići získali v době vlády bána Pavla, kdy svou moc rozšířili na celé pevninské Chorvatsko, Dalmácii a Bosnu.

Bribir
Nachází se 14 kilometrů severozápadně od Skradinu. Odhalené archeologické nálezy v této oblasti je možné průběžně sledovat od pozdní doby bronzové přes antiku, středověk až do novověku. V době vlády Šubićů byl vystavěn kostel sv. Ivana a františkánský klášter s kostelem sv. Marie, kde je pochován bán Šubić, jakož i jeho rodina. Bribir měl strategický význam ve středověku, protože společně s ostrovickou pevností kontroloval důležitou komunikaci Knin-Zadar. Tato lokalita má označení památky nulté kategorie díky několika archeologickým a historickým vrstvám.

Ostrovica
Zmínka o ní pochází ze 12. století a Šubićové na ní vládli plných dvě stě let, načež roku 1347 přešla pod vládu chorvatsko-uherského krále a v 16. století ji dobyli Osmané.

Uzdah  Kula
Je to pevnost, kterou vybudovali Šubićové, aby kontrolovala cestu spojující Skradin s jeho vnitrozemím a byla též strážcem jejich panství do roku 1512, kdy ji obsadili Turci, kterým sloužila jako temnice.

Rog
Známý také jako Rogovo, je další hradiště, které se nacházelo v oblasti vesnice Rupe, naproti starochorvatskému městu Kamičaku nad vodopádem Roški slap. Stopy jeho existence jsou téměř nerozeznatelné, ale existuje zakreslené na mapě Matea Pagana ze 16. století jako jedna ze dvou tvrzí naproti sobě směrem proti proudu od ostrůvku Visovac.

Čučevo (Trošenj)
Archeologicky není prozkoumáno. Neexistují jisté údaje o době jeho vzniku. Dnes jsou z pevnosti viditelné dobře zachovalé pozůstatky kulaté věže s částí vysokých hradeb a stopy jednotlivých obytných objektů. Byl vystavěn na samém okraji kaňonu Krky. Na protější straně se nachází pevnost Nelipićů Nečven, se kterou byl spojen zavěšeným mostem zbořeným roku 1649. Na této lokalitě byly objeveny také nálezy z ranější doby (prehistorické, bronzové a římské).

Skradin (Scardona)
Antické město, které vzniklo na řece Krce v 7. století, obnovili a budovali Chorvaté jako novou osadu pod jménem Skradin. Stejně jako Bribir tak i Skradin byl spojen s bribirskými knížaty (Šubićové). Byl oblíbeným sídlem bána Pavla a jeho rodiny. Po porážce roku 1322 ztratil svou politickou a hospodářskou moc.
Na levém břehu Krky se ve 13. století objevila druhá mocná rodina Nelipićů (z rodu Svačićů), která budovala své pevnosti na prostoru miljevacké desky (naproti Šubićům) a na pravém břehu Čikoly. Rodině Nelipićů patřily pevnosti na Krce (Nečven, Bogočin, Kamičak), a Ključica a Gradina (Drniš) na pravém břehu řeky Čikoly.
Gradina (Drniš)
Vznikla na okraji úrodného krasového pole a na úpatí pevnosti se rozvila středověká vesnice, což nám říká, že Drniš i před tureckým dobytím (roku 1522) existoval jako zformovaná osada. Archeologické nálezy v této oblasti pocházejí od prehistorie, starší doby železné, antiky až po raný středověk.

Ključica
Neboli město Ključ bylo vybudováno na strmých a nerovných srázech řeky Čikoly. Bylo to velmi dobře opevněné město a výstavba pevnosti na tomto místě měla strategický a politický význam, neboť z tohoto místa bylo možné kontrolovat celý kraj. Archeologicky není dostatečně prozkoumáno, ale je známo, že ho vybudovali Nelipićovi v první polovině 14. století. Počátkem 16. století pevnost obsadili Turci, kteří byli vyhnáni roku 1648, a od té doby nebyla pevnost funkční. Je to nejhezčí a nejlépe dochovaná pevnost ze všech uvedených.

Kamičak (Ramica)
Nachází se na břehu Krky v oblasti Miljevaca (Brištane). Přístup je možný pouze z jižní strany, a ze stavby se zachovalo jen velmi málo. Je známá tím, že se v ní narodil poslední chorvatský král ? Petar Svačić.

Bogočin (Vilin grad)
Pevnost vybudovaná na vystouplé skále nad propastí (Bogatići-prominski). Byla strategicky důležitá, neboť kontrolovala Carigradskou dragu  a přechod, který se mezi lidmi nazýval Vilin-most. Vede k ní pouze jedna cesta ze severovýchodní stany a vejít se do ní mohlo pouze přes vysutý most. O pevnosti je jen velmi málo historických údajů. Je zakreslená na Paganově mapě (16. století). V blízkosti se nachází starý hřbitov. Na počátku cesty, která vede k pevnosti, se nachází kamenná hromada s velkým křížem. Archeologicky neprozkoumaná lokalita.

Nečven
Nachází se 5 kilometrů od vesnice Oklaj. Historie tohoto města je velmi složitá. Vybudovali ho Nelipići a poté, co vystřídal několik pánů, ho roku 1522 dobyli Turci, v jejichž rukou zůstal do roku 1688. Po odchodu Turků byl Nečven opuštěn a pobořen. Uskocký vůdce Stjepan Sorić zbořil roku 1647 most na Krce, který spojoval Nečven s protějším břehem, kde se vypínal Trošenj patřící Šubićům.

Turistické sdružení Šibenicko-kninské župy

V Lonjském poli, jednom z největších záplavových území této části Evropy, které oplývá bohatou florou a faunou, se ukrývá perla architektury ? posavská vesnice Krapje. Vesnice leží na levém břehu řeky Sávy nedaleko Jasenovce a milovníkům kulturního dědictví nabízí nekonečné možnosti zážitku z tradiční architektury typické pro střední Posáví. V září roku 1995 byla [...]]]>

Lonjsko pole

V Lonjském poli, jednom z největších záplavových území této části Evropy, které oplývá bohatou florou a faunou, se ukrývá perla architektury ? posavská vesnice Krapje. Vesnice leží na levém břehu řeky Sávy nedaleko Jasenovce a milovníkům kulturního dědictví nabízí nekonečné možnosti zážitku z tradiční architektury typické pro střední Posáví. V září roku 1995 byla Krapje vyhlášena Vesnicí architektonického dědictví. Tehdy byla vesnice oceněna i jako evropská památka kategorie A.

Krapje leží v kraji výjimečně bohatém na zvěř a ryby, díky čemuž dostalo i svůj název (krap je jedním z názvů pro kapra). Vesnici lemuje řeka Sáva a řady domů, z nichž jsou některé staré až 200 let a okouzlí návštěvníky svou malebností a ekologickou zachovalostí, jelikož se v bližším okolí nenachází žádné průmyslové objekty ani dopravní tepny. Tradiční posávské domy jsou stavěny skládáním dubových fošen navzájem spojených klíny a představuje vrchol lidové dřevěné architektury.

Kvůli záplavám byly domy původně stavěny na dřevěných nebo kamenných sloupech, které byly později nahrazeny cihlovými základy. Původní střešní krytiny z došků a šindelů byly v průběhu 20. století nahrazeny taškami. Malebnost domů zvýrazňují krytá vnější schodiště, stará zápraží, ochranné stříšky a bohatě zdobené detaily plotů a sloupků, vyřezávané okenní rámy a trámy, ploty a sloupy dřevěných budov. Dřevěné domy jsou nejčastěji orientovány užším průčelím k cestě a ve dvorech se nachází různé hospodářské stavby ? stáje, seníky, sklady, prasečince, kurníky atd. Turistické možnosti vesnice rozpoznali i místní obyvatelé a tak turistům nabízí uvolnění a zážitky v autochtonním prostředí jako turistickou atrakci. Mezi ně patří i rodina Palaić, na jejichž statku se nachází zdejší muzeum, Etno dům z roku 1912 dochovaný v původním tvaru i s původními tradičními předměty. U vjezdu do vesnice najdou návštěvníci informační a naučné centrum, ve kterém pracovníci Parku přírody seznámí návštěvníky s bohatým kulturním dědictvím i historií zdejšího kraje.

Krapje nenabízí pouze zážitek dřevěných domů a seznámení s folklórem a tradičním stavitelstvím Posáví. Nedaleko vesnice se nachází staré rameno řeky Sávy Krapje ? đol, které bylo v roce 1963 vyhlášeno za první chorvatskou ornitologickou rezervaci. Rezervace je známá jako místo hnízdění bažinatých ptáků jako jsou kolpíci a šedí čápi.