Obec Lukovo je stará několik set let. Byla pojmenována podle kostela sv. Lukáše z roku [...]]]> Dvacet kilometrů na jih od Senje ve Velebitském průlivu vyrostlo Lukovo, malá, ale překrásná obec v podhůří. Lukovo se nachází u zálivu a zatímco s jedné strany ho rámuje vysoký masív Velebitu, s druhé strany leží malý poloostrov Malta.

Obec Lukovo je stará několik set let. Byla pojmenována podle kostela sv. Lukáše z roku 1772. V trzi nad vsí na kopci Klisu byly nalezeny archeologické vykopávky z ilyrských dob a na skalách Lukovačke grede byly objeveny kresby lidí a lodí z pozdního středověku. K těmto strmým skalním stěnám se lze dostat jenom člunem nebo lodí. Je to sem jenom deset minut plavby. V Lukovu stojí asi padesát domů a celoročně zde žije asi jenom deset obyvatel, ale v létě se jejich počet mnohonásobně zvýší.

Moře v Podhůří (Podgorju) je zpravidla studenější než jinde na chorvatském Jadranu kvůli mnoha podmořským pramenům sladké vody, která protéká horami Velebitu z náhorní plošiny Liky. V Lukovu je přece jen teplejší voda než v ostatních okolních obcích, a díky rozlehlé pláži je to v horkých letních měsících nejlepší místo ke koupání v celém okolí. Ale teplé moře a v podmínkách zdejšího kraje poměrně velká pláž nejsou jediným důvodem proč se vyplatí do této malé obce přijet.

Poloostrov Malta je dalším důvodem k návštěvě, protože je to království nádherných kamenných útvarů, kvůli nimž se poloostrov stal chráněným územím. Atrakcí Malty jsou i takzvané ? tunery? vysoké rozhledny podobné žebříkům, které jsou umístěny šikmo nad zálivem. V minulosti sloužily místním rybářům na pozorování hejn tuňáků mířících do zálivu. Potom je lovili do sítí, což byl důležitý zdroj potravy a finančních prostředků pro zdejší obec. Dnes ve Velebitském průlivu skoro žádní tuňáci nejsou a tak tunery-rozhledny tuňáků ztratily svou původní funkci. Nyní jsou z nich turistické atrakce.

Lukovo není letovisko s rozvinutým turistickým ruchem. V obci je jenom 250 lůžek v pokojích a apartmánech, ale kvůli kráse okolí a poklidu je ideálním místem pro turisty, kteří touží po odpočinku.

Smaragdově zelená Plitvická jezera, impozantní skalní stěny Paklenice, světélkující slapy řeky Krky, mystické horské vrcholky kontrastující s neobvykle hlubokým kaňonem řeky Zrmanjy v parku přírody Velebitu.

To je bohatá nabídka rozmanitých přirodních krás, kvůli nimž byla v šedesátých letech minulého století právě tato místa vybrána k natáčení legendárních filmů o indiánském náčelníkovi [...]]]>

Zrmanja

Smaragdově zelená Plitvická jezera, impozantní skalní stěny Paklenice, světélkující slapy řeky Krky, mystické horské vrcholky kontrastující s neobvykle hlubokým kaňonem řeky Zrmanjy v parku přírody Velebitu.

To je bohatá nabídka rozmanitých přirodních krás, kvůli nimž byla v šedesátých letech minulého století právě tato místa vybrána k natáčení legendárních filmů o indiánském náčelníkovi Vinetouovi, nejznámějším hrdinovi dobrodružných románů německého spisovatele Karla Maye. Překrásná místa natáčení se v celé své kráse dodnes zachovala a návštěvníci se s nimi nejlépe seznámí začátkem června v průběhu akce nazvané ?Po stopách Vinetoua?. Je to každoroční setkání milovníků děl Karla Maye a slavného indiánského náčelníka, při němž se účastníci mohou spřátelit s někým ze členů filmového štábu, zajezdit si na koni nebo si zastřílet z luku, zúčastnit se nezapomenutelných večerů venku u táboráku, při grilování masa a zpěvu táborových písniček.

Dobrodružství začne návštevou výstavy o Vinetouovi, na které se návštěvníci seznámí s osobností a dílem Karla Maye. Výstava se nachází ve staré části hotelu Alan, v němž byl ubytován filmový štáb při natáčení filmů o Vinetouovi. Lze si prohlédnout původní pokoje filmařů, dokumentární fotografie z natáčení a původní rekvizity. Potom následuje výlet lodí do kaňonu řeky Zrmanjy, návštěva nejznámějšího chorvatského národního parku Plitvická jezera. Jedno z nich je jezero Kaluđerovac, známé jako ?Stříbrné jezero? z filmu ?Poklad na Stříbrném jezeře?.

Následuje prohlídka národního parku Krka, překrásné krasové řeky, zdobené slapy a křišťálově čistými jezírky. Turistické lodi parku plují po téže trase, po níž kdysi pádlovali ve svých kánoích Vinetou a Old Shatterhand ve filmech ?Vinetou I? a ?Vinetou a Old Shatterhand v Údolí smrti?. Filmové scény bitev indiánských náčelníků s americkou armádou byly natočeny u nádherného Roškého slapu. Břehy slapu zdobí staré vodní mlýny, v nichž se ještě dnes občas mele obilí a peče domácí chléb.

Při prohlídce nejzajímavějších míst na úbočích mýtických chorvatských hor Velebitu provázejí návštěvníky členové někdejšího filmového štábu. Na úseku Tulove grede, impozantním horském hřebeni, byly natočeny nejdramatičtější filmové scény, v nichž umře Vinetouova sestra, otec a také samotný Vinetou. Krása a působivost tohoto místa jsou tak silné, že tady byly pořízeny skoro všechny nejznámější fotografie hlavních filmových hvězd ? Lexe Barkera, Pierre Brice a Marie Versiniové, stejně jako legendární filmový plakát k filmu Vinetou I.

Kromě návštěvy míst, na nichž byly natočeny legendární scény o indiánském hrdinovi, mají návštěvníci možnost navštívit město Zadar, jehož dějina sahají hluboko do minulosti Návštevníky udiví architektura centra města Zadaru, kde stojí četné kostely a muzea. Jedna z nejnovějších atrakcí města, které patří k jedinečným na světě, je Muzeum antického skla a městská instalace ?Mořských varhan? a ?Pozdravu slunci?.

Nedaleko od Starigradu je městečko Pag, jedno z mála zachovaných renesančních městeček a centrum stejnojmenného ostrova, známého díky tradici výroby soli z moře, krajek a jehněčího masa jako původní gastronomické speciality.

Turistické sdružení Zadarské župy

Asi patnáct kilometrů vzdušnou čarou od moře, v zázemí města Rijeky a kvarnerského pobřeží, se rozprostírá Národní park Risnjak. Leží v Horském kotáru (Gorski kotar), nejlesnatější oblasti západního Chorvatska, a zabírá prostor horských masívů Risnjaku a Snježniku. Oblast Risnjaku se stala národním parkem v roce 1953. O 44 let později [...]]]>

Národní pak Risnjak

Asi patnáct kilometrů vzdušnou čarou od moře, v zázemí města Rijeky a kvarnerského pobřeží, se rozprostírá Národní park Risnjak. Leží v Horském kotáru (Gorski kotar), nejlesnatější oblasti západního Chorvatska, a zabírá prostor horských masívů Risnjaku a Snježniku. Oblast Risnjaku se stala národním parkem v roce 1953. O 44 let později byl park rozšířen na oblast horského masívu Snježnik a okolí pramene řeky Kupy.

Největší území Národního parku je porostlé lesem, v němž jsou horské louky Leska, Šegina a Lazac.  Nejvyšším vrcholem parku je Veliki Risnjak (1528 metrů), který společně s masívem Snježniku (1506 metrů) vytváří klimatickou a vegetační bariéru mezi přímořskou a horskou vnitrozemskou částí Chorvatska.  Působení klimatických vlivů z Jadranského moře a nedalekého Kvarneru se zde střetává s pevninové vlivy, které pronikají údolím řeky Kupy. Jejich vzájemné působení podstatně ovlivňuje zvláštní podnebí tohoto klimatického předělu v Národním parku Risnjaku. Díky tomu zde převládají příjemně teplá léta, deštivá jara, podzimy a dlouhé, studené zimy se sněhem.

Údolí řeky Kupy je jedinou obydlenou částí Národního parku. V této oblasti se nachází jen několik osad, ve kterých žije asi padesát obyvatel.  Kvůli velmi různorodým klimatickým a geologickým podmínkám se zde uchovala rozmanitá flór a fauna. V Národním parku bylo nalezeno 30 rodů rostlin, z nichž 14 patří k lesním rostlinám.  Sedmdesát procent rozlohy Národního parku patří do nejpřísněji chráněné zóny.

Živočišný svět Risnjaku je zvlášť zajímavý. Ornitologickým průzkumem bylo zjištěno, že v parku žije 114 druhů ptáků, jako například: tetřev hlušec, datlík tříprstý, šedý sokol a další. Oblast Národního parku Risnjak je přírodním obydlím tří velkých evropských šelem: medvěda, vlka, rysa a žijí zde i ostatní divoká zvířata. Poslední původní rysi, podle nichž byl Risnjak pojmenován, žili v této oblasti ještě začátkem 20. století. Dnešní rysi byli v novjší době usídleni do sousedních slovinských hor, odkud se pak znovu vrátili i do oblasti Národního parku Risnjaku.

Národní park Risnjak je již 140 let místem setkání přírodovědců a biologů a místem jejich základních přírodovědných i aplikovaných lesnických průzkumů. V Národním parku Risnjaku si dnes mohou návštěvníci užívat přírodních krás, zabývat se sportovními aktivitami a také se naučit chránit přírodu pro budoucí generace. Odpočinek lze vyhledat v upravené horské chatě ?Dr. Josip Schlosser Klekovski?, přímo na úpatí hory Risnjaku, která se nachází na překrásné Šloserově louce. Horská chata je otevřena od začátku května do konce října. Pod Snježnikem je horská chata ?M.Albahari?, která je však momentálně uzavřena kvůli rekonstrukci.

V parku na nadmořské výšce 700 metrů je naučná stezka Leska, dlouhá 4200 metrů. Trasa mohou zvládnout i turisté s průměrnou tělesnou kondicí. Stezka začíná nedaleko Správy parku a penzionu Národního parku Risnjak v obci Crni Lug.

Mljet jako jeden z větších jihodalmatských ostrovů je naoko nepříliš členitý protáhlý ostrov nacházející se nedaleko Pelješace, Dubrovníku a Korčuly. Vyniká středomořským podnebím, suchými léty a mírnými, vlhkými zimami a přibližně 2500 slunečných hodin v roce.

Národní park Mljet zaujímá jeho severozápadní třetinu a rozkládá se na 5375 hektarech chráněné pevniny a [...]]]>

Mljet

Mljet jako jeden z větších jihodalmatských ostrovů je naoko nepříliš členitý protáhlý ostrov nacházející se nedaleko Pelješace, Dubrovníku a Korčuly. Vyniká středomořským podnebím, suchými léty a mírnými, vlhkými zimami a přibližně 2500 slunečných hodin v roce.

Národní park Mljet zaujímá jeho severozápadní třetinu a rozkládá se na 5375 hektarech chráněné pevniny a okolního moře. Tato oblast byla vyhlášena národním parkem v listopadu 1960, mořská část dodatečně roku 1997, a představuje první pravý institucionalizovaný pokus o ochranu nějakého původního ekosystému na celém Jaderském moři.

Status národního parku oblast získala díky svému mimořádnému kulturně-historickému dědictví, které sahá přes Dubrovnickou republiku, římské císařství až do doby ilyrských plemen, ale o prohlášení se snad nejvíce zasloužila jeho ?slano-sladká? jezera, bujný rostlinný svět a jedinečný panoramatický vzhled členitého pobřeží, útesů, hřebenů a četných ostrůvků, stejně jako bohaté, vždy zelené rostlinstvo okolních kopců, které se strmě vypínají nad mořskou hladinou a zakrývají četná krasová pole a dávná kamenná obydlí.

Pobřeží obrácené na otevřené jižní moře je strmé a plné zřícených jeskyní, zatímco část obrácená k pevnině a bóře je nižší a značně přístupnější. V této části nacházíme četné endemické dalmatské rostliny, v čele s mimořádnou krasavicí ? zákonem chráněnou chrpou dubrovnickou.

V mírné středomořské krasové krajině, kterou protíná hustá síť malebných stezek, se ?skryly? dvě také velmi zajímavé přírodovědné zvláštnosti. Jednou jsou typická krasová podzemní stanoviště ? polojeskyně, jeskyně a propasti a druhou čtyři mljetské ?slatiny? nebo ?mokřiny?, na našich ostrovech vzácné jevy občasných brakických jezer se dnem na úrovni moře, ve kterých voda prosakuje, tedy komunikuje s mořem.

Fascinující je také systém slaných jezer, jedinečný geologický a oceánografický fenomén v krasu, významný nejen v našich nýbrž i ve světových rozměrech. Veliké jezero s rozlohou 145 hektarů, hloubkou až 46 metrů a Malé jezero o rozloze 24 hektarů a hloubce až 29 metrů svou krásou i svými četnými ještě neodhalenými tajemstvími přitahují již po desetiletí přírodovědce i jiné zvědavce, především turisty zamilované do nedotčené přírody.

Otevřené moře se totiž sotva zřetelným průlivem zařezává do těla ostrova a vytváří tak nejprve Veliké, a potom přes ještě užší kanál také Malé jezero. Přestože jsou tvořená mořskou vodou, působí v krajině jako jezera, a proto je obyvatelé také tak nazvali.

Uprostřed Velikého jezera se nachází ještě jedna přírodní, kulturně-historická a turistická lahůdka ? malebný ostrůvek Svaté Marie s bývalým kostelíkem a benediktýnským klášterem pocházejícím z 12. století. Ostrůvek je pro svůj mimořádně estetický vzhled a silné duchovně-kulturní rozměry určitým symbolem ostrova a Národního parku Mljet, a mezi lidmi je dnes známější pod jménem Melita, které získal podle stejnojmenného hotelu a restaurace, jež byla donedávna umístěna ve starobylé klášterní budově.

Zajímavé atrakce jsou k vidění i mimo hranice národního parku ? v centrální jižní části mljetského pobřeží se nachází geomorfologický fenomén Jama ? krasová dutina, jejíž strop se odlomil a tak vskutku vypadá jako propast nebo široká studna. Na jejím dně je moře, protože Jama je přírodním tunelem spojená s mořskou hladinou. U okraje tunelu je ?zaparkováno? několik rybářských člunů, jejichž vlastníky jsou obyvatelé nedalekého Babina polja, největší osady na Mljetu. Kvůli nízkým bokům se na nich může vyplout na moře jen za klidného počasí a totéž platí i pro turistické prohlídky Jamy z mořské strany. Pro mnohé je zajímavá legenda, že právě zde Odysseus po ztroskotání na útesech ostrova Ogygie hleděl sedm let na mořskou hladinu se steskem po domově a Penelopé, a překrásná nymfa Kalypso, dcera boha Poseidona, ještě smutněji zamilovaně hleděla na něj.

Ostrov Mljet vyniká krásně rozvinutým, bohatým samorostlým lesním porostem, který ještě donedávna pokrýval velké plochy středomořského pobřeží a dnes se jen zřídka zachoval ve své původní formě. Bujná vegetace ostrova, zvláště ta v jeho třetině prohlášené národním parkem, získala Mljetu již v antické době atribut ?zeleného ostrova?. Na tom, že tu dnes roste dokonce pět různých typů lesa, mají největší zásluhu benediktýnští řeholníci, kteří se po několik století jako feudální hospodáři velice starali o Mljet a přísně zakazovali jakékoliv osidlování jeho západní části, právě té, která je dnes z větší části národním parkem.

Pozůstatky středomořského pralesa, původní lesy dubu cesmínovitého zvaného též česvina jsou dnes přesto přítomné jen ve zlomcích a nejlépe se zachovaly jako nízký pařezový les v oblasti Velika dolina. V ostatních oblastech byl les zčásti nahrazen houštím, divokými olivami, rohovníky, piniemi, skalisky a rozlehlými lesy rychle rostoucích borovic halepských, které časem převzaly primát nad rostlinnými druhy odlišné senzibility. Kromě lesů jsou biologicky zvláště významné i některé jiné biotopy: příbřežní písečné duny, strmé a vysoké pobřežní skály stejně jako ty ve vnitrozemí ostrova a rostlinstvo pobřežních hřebenů.

Vody Mljetu i dnes známé jako oceánograficky živá oblast byly kdysi oblíbeným stanovištěm středomořského tuleně. Slavný francouzský oceánograf Jacques Cousteau při potápění v podmoří ostrova před čtyřiceti lety prohlásil, že tamější voda je jednou z nejčistějších na světě.

Návštěva Národního parku ?Mljet? je možná lodní linkou z Dubrovníku a četnými turistickými loděmi z Korčuly, Hvaru a Splitu, které přistávají především v přístavu Pomena. Vesnice Polače a Pomena spojují s jezery pěší stezky. Příjemnému pobytu napomáhá koupání, slunění a procházka kolem jezera i na vrcholy Montokuc, kde se za pěkného počasí otevírá překrásný výhled na celý národní park a též na Pelješac a mořskou hladinu až ke Korčule.

V širší oblasti řeky Krky se nachází řada [...]]]> Řeka Krka měla odedávna významnou úlohu v historii: od starověku, kdy byla hranicí mezi ilyrskými plemeny Liburnů a Dalmatů, přes středověk, kdy v této oblasti vzniklo jádro prvního chorvatského státu, po raný novověk, ve kterém o tento prostor bojovaly Benátská republika, Habsburská monarchie a Osmanská říše.

V širší oblasti řeky Krky se nachází řada pozůstatků středověkých tvrzí, které od 12. století budovaly chorvatské šlechtické rody Šubićů a Nelipićů z rodu Svačićů. Řeka Krka pro ně byla hranicí. Rodu Šubićů patřila pravá strana řeky. O jejich moci svědčí skutečnost, že Benátky s nimi smlouvy uzavíraly přímo. Šubićům patřily Bribir, Ostrovica, Čučevo (Trošenj), Rog, Uzdah-kula a Skradin, kterému bán Pavao Šubić roku 1304 pomohl, aby ze statusu pevnosti (castrum) získal status města.

Největší moc Šubići získali v době vlády bána Pavla, kdy svou moc rozšířili na celé pevninské Chorvatsko, Dalmácii a Bosnu.

Bribir
Nachází se 14 kilometrů severozápadně od Skradinu. Odhalené archeologické nálezy v této oblasti je možné průběžně sledovat od pozdní doby bronzové přes antiku, středověk až do novověku. V době vlády Šubićů byl vystavěn kostel sv. Ivana a františkánský klášter s kostelem sv. Marie, kde je pochován bán Šubić, jakož i jeho rodina. Bribir měl strategický význam ve středověku, protože společně s ostrovickou pevností kontroloval důležitou komunikaci Knin-Zadar. Tato lokalita má označení památky nulté kategorie díky několika archeologickým a historickým vrstvám.

Ostrovica
Zmínka o ní pochází ze 12. století a Šubićové na ní vládli plných dvě stě let, načež roku 1347 přešla pod vládu chorvatsko-uherského krále a v 16. století ji dobyli Osmané.

Uzdah  Kula
Je to pevnost, kterou vybudovali Šubićové, aby kontrolovala cestu spojující Skradin s jeho vnitrozemím a byla též strážcem jejich panství do roku 1512, kdy ji obsadili Turci, kterým sloužila jako temnice.

Rog
Známý také jako Rogovo, je další hradiště, které se nacházelo v oblasti vesnice Rupe, naproti starochorvatskému městu Kamičaku nad vodopádem Roški slap. Stopy jeho existence jsou téměř nerozeznatelné, ale existuje zakreslené na mapě Matea Pagana ze 16. století jako jedna ze dvou tvrzí naproti sobě směrem proti proudu od ostrůvku Visovac.

Čučevo (Trošenj)
Archeologicky není prozkoumáno. Neexistují jisté údaje o době jeho vzniku. Dnes jsou z pevnosti viditelné dobře zachovalé pozůstatky kulaté věže s částí vysokých hradeb a stopy jednotlivých obytných objektů. Byl vystavěn na samém okraji kaňonu Krky. Na protější straně se nachází pevnost Nelipićů Nečven, se kterou byl spojen zavěšeným mostem zbořeným roku 1649. Na této lokalitě byly objeveny také nálezy z ranější doby (prehistorické, bronzové a římské).

Skradin (Scardona)
Antické město, které vzniklo na řece Krce v 7. století, obnovili a budovali Chorvaté jako novou osadu pod jménem Skradin. Stejně jako Bribir tak i Skradin byl spojen s bribirskými knížaty (Šubićové). Byl oblíbeným sídlem bána Pavla a jeho rodiny. Po porážce roku 1322 ztratil svou politickou a hospodářskou moc.
Na levém břehu Krky se ve 13. století objevila druhá mocná rodina Nelipićů (z rodu Svačićů), která budovala své pevnosti na prostoru miljevacké desky (naproti Šubićům) a na pravém břehu Čikoly. Rodině Nelipićů patřily pevnosti na Krce (Nečven, Bogočin, Kamičak), a Ključica a Gradina (Drniš) na pravém břehu řeky Čikoly.
Gradina (Drniš)
Vznikla na okraji úrodného krasového pole a na úpatí pevnosti se rozvila středověká vesnice, což nám říká, že Drniš i před tureckým dobytím (roku 1522) existoval jako zformovaná osada. Archeologické nálezy v této oblasti pocházejí od prehistorie, starší doby železné, antiky až po raný středověk.

Ključica
Neboli město Ključ bylo vybudováno na strmých a nerovných srázech řeky Čikoly. Bylo to velmi dobře opevněné město a výstavba pevnosti na tomto místě měla strategický a politický význam, neboť z tohoto místa bylo možné kontrolovat celý kraj. Archeologicky není dostatečně prozkoumáno, ale je známo, že ho vybudovali Nelipićovi v první polovině 14. století. Počátkem 16. století pevnost obsadili Turci, kteří byli vyhnáni roku 1648, a od té doby nebyla pevnost funkční. Je to nejhezčí a nejlépe dochovaná pevnost ze všech uvedených.

Kamičak (Ramica)
Nachází se na břehu Krky v oblasti Miljevaca (Brištane). Přístup je možný pouze z jižní strany, a ze stavby se zachovalo jen velmi málo. Je známá tím, že se v ní narodil poslední chorvatský král ? Petar Svačić.

Bogočin (Vilin grad)
Pevnost vybudovaná na vystouplé skále nad propastí (Bogatići-prominski). Byla strategicky důležitá, neboť kontrolovala Carigradskou dragu  a přechod, který se mezi lidmi nazýval Vilin-most. Vede k ní pouze jedna cesta ze severovýchodní stany a vejít se do ní mohlo pouze přes vysutý most. O pevnosti je jen velmi málo historických údajů. Je zakreslená na Paganově mapě (16. století). V blízkosti se nachází starý hřbitov. Na počátku cesty, která vede k pevnosti, se nachází kamenná hromada s velkým křížem. Archeologicky neprozkoumaná lokalita.

Nečven
Nachází se 5 kilometrů od vesnice Oklaj. Historie tohoto města je velmi složitá. Vybudovali ho Nelipići a poté, co vystřídal několik pánů, ho roku 1522 dobyli Turci, v jejichž rukou zůstal do roku 1688. Po odchodu Turků byl Nečven opuštěn a pobořen. Uskocký vůdce Stjepan Sorić zbořil roku 1647 most na Krce, který spojoval Nečven s protějším břehem, kde se vypínal Trošenj patřící Šubićům.

Turistické sdružení Šibenicko-kninské župy

Národní park Lonjské pole se prostírá podél řeky Sávy na území Sisacko ? moslovacké župy a je jedinečnou rezervací ptactva. Park se rozkládá na ploše padesáti tisíc hektarů a jedná se o největší chráněné bažinaté území v celém dunajském poříčí. Díky svým hydrologickým a geomorfologickým podmínkám je flora a fauna v [...]]]>

Lonjsko pole

Národní park Lonjské pole se prostírá podél řeky Sávy na území Sisacko ? moslovacké župy a je jedinečnou rezervací ptactva. Park se rozkládá na ploše padesáti tisíc hektarů a jedná se o největší chráněné bažinaté území v celém dunajském poříčí. Díky svým hydrologickým a geomorfologickým podmínkám je flora a fauna v rezervaci výjimečně různorodá. V parku najdeme téměř všechny rostlinné druhy z vlhkého a bažinatého prostředí (přes 550), které se vyskytují v Evropě a hnízdí zde velký počet ptáků ? různé druhy čápů, orli a mnoho druhů stěhovavých ptáků. Uvnitř
parku existují i dvě ornitologické rezervace ? Krapje đol a Rakita. Zvláštní hodnotou parku jsou i vesnice se zachovanými tradičními rysy a typickými dřevěnými posávskými stavbami, které jsou v některých případech starší než dvě stě let. Tyto domy jsou postaveny výhradně z přírodních materiálů. Pro spojování jednotlivých stavebních prvků jsou použity dřevěné klíny bez jediného hřebíku a domy se nenatírají ? přijímají přírodní patinu.

V minulosti ženiši před svatbou domy rozebírali a poté je stavěli znovu v místech, kde chtěli začít nový život se svou vyvolenou. Dnes jsou v parku Lonjské pole nejnavštěvovanější vesnice Krapje a Čigoč, které kvůli bílým čápům, kteří hnízdí na střechách zdejších domů, pravidelně navštěvují turisté z celého světa, obzvláště pak Japonci. Z iniciativy Fondu evropského přírodního dědictví byl Čigoč vyhlášen v roce 1994 evropskou vesnicí čápů a v roce 1995 se Krapje
stalo vesnicí stavitelského dědictví. Kromě možnosti sledovat čápy nabízí Lonjské pole turistům i další zajímavosti a různé turistické atrakce. Již mnoho vesnických domácností, které se zabývají venkovskou turistikou, umožňuje turistům strávit v zdejším regionu aktivní dovolenou a nabízí různé možnosti rekreace ? např. svezení koňským spřežením, jízdu na člunech, cyklo – turistiku, rybolov, jízdu na koních atd.

Ceny vstupného na Plitvická jezera v roce 2009 opět povyrostly oproti předchozímu roku. Tak jako v předchozích letech se ceny postupně mění – směrem vzhůru. Argumentem pro navýšení cen je samozřejmě mnoho novinek, vyšší komfort a více služeb pro turistu.  Spolu s placeným parkovištěm a poměrně vysokými cenami v restauracích a [...]]]>

Plitvická jezera

Ceny vstupného na Plitvická jezera v roce 2009 opět povyrostly oproti předchozímu roku. Tak jako v předchozích letech se ceny postupně mění – směrem vzhůru. Argumentem pro navýšení cen je samozřejmě mnoho novinek, vyšší komfort a více služeb pro turistu.  Spolu s placeným parkovištěm a poměrně vysokými cenami v restauracích a hotelech se tak stává národní park spíše luxusním střediskem  než dříve proslulou masovou atrakcí. Pro srovnání uvádíme ceník v roce 2009 a pod ním ceny v roce 2008. Jen pro zajímavost v roce 2005 stála vstupenka pro dospělého  v plné sezóně  80 Kuna,  při tehdejším kurzu  asi 350 Kč.

2009

[ad#Adsense_link]

Ceník poplatků za parkování:

Ceny vstupného na Plitvická jezera v roce 2008